|
tak Vás tady všechny zdravím po dlouhé době..včera byl pro mě a mého manžela,ten nejhorší den..Spooky začal být poslední dva měsíce pořát nějaký unavený..nechtěl chodit ven,jen kolem baráku,vyčurat,vykadit a domů..začal i víc spát,spíš pořát..říkala jsem si,bude mu dvanáct let,venku na padnutí a jak jsme už psala,každé léto bylo naše nejhorší,protože to špatně snášel..chut k jídlu nestratil,ale začalo se mu spíš blbě jíst,jen to olyzoval a nemohl to jako vzít do huby..tak jsem ho začala krmit lžicí..naučil se to hned a nevadilo mu to:-))jak jsem psala min..má užší spodní čelist-prý,řekla mi to paní rozhodší na výstavě,v té době bylo spookymu 1,5let..najednou se mu to jeho kadění zhoršilo,začal u toho omdlívat,ale jen na 10sekund a pak se zase zvedl..měl to jen u kadění..stalo se mu to jednou asi ve 3letech a pak nic..ted za poslední dva měsíce to bylo co kadění...zavolala jsem veterináře,aby naněj kouknul..otekl mu kořen ocasu-moje mínění a udělaly se mu naněm boláky,ale suchý bez výtoku,hnisu,prostě strupy..diagnoza jasná..rakovina kosti a nádory pod packama..léčenní bez smyslu,k věku psa a hlavně by to jeho stav nezlepšilo,akorát by mu to prodloužilo život,ale stavy by byly stejné...ono se to mluví,to je jasný..pomůžeme od bolesti a ukončíme to..no,tak jsem to vzala a veterinář,že jestli to má udělat hned,já že ne,začala jsme vyvádět,a navíc mám termín porodu a říkám,že bych to nezvládla,že to musí manžel..tak jsem čekala,až přijde domů a řekla jsme mu to..jasně že jsme přistoupili k vysvobození,ale rozhodnutí bylo namě..já že nejdřív až budu v porodnici,že u toho nemůžu být...,ale pak jsem si řekla,že mu to nemůžu udělat,byl to kus mého mladického života a patřil kemě..zavolala jsem veterinářovy a říkám,že musí to být u nás doma,aby neměl stres,že nesnáší veterinyn od té doby,co měl ty operace..on že jo..manžel šel na zahradu vykopat pod švestku hrobeček..já doma na nervy a nejhorší bylo to čekání na doktora!!!! Spooky usnul,já si k němu lehla,pohladila ho a dala mu pusu a řekal mu,že ho milujiu a šla ven..musela jsme odejít hned,jinak by mě kleplo..mažel nemluvil a já šla k rybníku se projít a čekat,až mě prozvoní,že můžu jít domů...to čekání bylo nekonečný..pak mi zavolal a já šla dom..nejhorší bylo otevřít a hne dna chodbě mě to chytlo..na zemi byla krev,jen malinko,tak jsem hned volala manželovi co se dělo..tak mi to popsal se zatatýma zubama,že mu nejdřív uspávačku,chodil po bytě 3min a pak si lehnul,Robert ho hladil než usnul.pak ho doktor prohlídl a měl nádory v břiše,pod pacičkou a na hrrudníku,které mu šly od žeber..že by ty od zadku a břicha,mu do měsíce ochrnuly nohy,a že by to bylo proněj daleko horší..že ho ta chůze musela bolet..pak mu doktor prý dal injekci do srdce,že se to u velkých plemen dělá a že to je rychlejší pro pejska než do žíly a jeto,jako když člověk umře ve spaní..proto ta krev,že mu pak praskne žilky v čučmáčku,uchu nebo oku,tak proto ta krev..já řvala jak blbá..pak mu veterinář pomohl odnýst Spookyho do auta a odvezl ho dolů na zahradu,protože je to asi 200metrů a to by ho neunesli..zakopal ho pod švestku a udělal mu krásnej hrobeček..já tam ještě nebyla,protože nemám sílu..pak jsme musela vše po něm uklidit..ratanovej koš na spaní,mysku na vodu,hračky,prostě vše,co mi ho připomínalo..málem jsem u toho omdlela..když někdo miluje psa a věnuje se mu a pochopí jeho žití,tak pak ten odchod tak bolí,jako když Vám umře někdo z rodiny..nato že jsem měla rodit v sobotu,tak jsem včera uklidila celej barák a vše jak blázen vyčisřtila,abych přišla na jiný myšlenky..dneska ráno jsem vstala a hned jsem začala bulet,protože namě nekoukaly ty jeho ospalý očíčka a schovanej čumák mezi pacičkama a nikdo pomě ráno nechtěl piškoty...řvu jak blbá pořát,ale bude už dobrý..jemu líp a nezasloužil by si,aby měl bolesti..nejhorší je si to přiznat,že už tady není a rozhodla jsme za něj já,ale on sám kdyby mluvil,tak by mi to určitě řekl..bylo to naněm vidět,že to není on..do budoucna ted žádnýho bulíčka nechi,ale časem určitě jo,i když je pravda,že už jsem dneska koukala po štěnátkách na netu,ale ted bych to nezvládala..doufám,že mě chápete,že jsem se rozhodli takto,ale v jeho věku už to dál nešlo..přeji Vám at ty vaše čuni šišatý nezlobej a jsou co nejdýl v pořádku,protože ten konec,strašně bolí!!!!papa Markéta.ani přes ty slzy nevidím co píšu..
|